wolfspitz*** BENTI ***keeshond

chovatelská stanice německých špiců vlčích

Úvod Novinky Naši psi Naše fenky Vzpomínáme Krycí psi Naše odchovy Standart plemene O plemeni Zajímavosti O nás Kontakt na nás Odkazy Návštěvní kniha Naše morčata

O nás

Naše chovatelská stanice založená v roce 1994 se nachází  v příhraniční oblasti severozápadních Čech, 2 km jihovýchodně od lázeňského města Teplice, v kotlině mezi masívem Krušných hor a Českým Středohořím, v malebné vesničce Bystřany pod úpatím Doubravské hory se zříceninou hradu Doubravka. První zmínka o naší obci je už z roku 1238, ale to se ještě nazývala Horušany. Bystřany protíná souběžně se Sviním potokem mezinárodní silnice E 55 na tahu Drážďany (Dresden) - Teplice - Praha a rozděluje obec na dvě části - Staré a Nové Bystřany. V současné době bydlíme ve staré části a naše chovatelské zázemí se nachází v části nové. Což je také jedním z důvodů proč, i když jsme v chovu měli velmi dobře nakročeno, naše chovatelská stanice v posledních letech stagnuje, nevlastníme žádnou fenku a tím pádem neodchováváme žádná štěňátka.

Doubravka v létě           Letní pohled na Bystřany

 Doubravka na podzim           Podzimní pohled na Bystřany

V letošním roce slavím takové malé soukromé jubileum a to dvacet let po boku vlčích špiců. Bylo jich pět - první Bára bez průkazu původu - 3 roky, Bára Veselý dvůr CS - 14 let, Ch.Aarlen Benti (Máša) -10 let, Ch.Abaffy Benti (Borek) - 3,5 roku a náš doposud velmi vitální a mladistvý letos už 10ti letý veterán Ch.Atoll v.d. Fränkischen Schweiz. Podrobněji se o každém zmiňuji ve vzpomínáme, našich fenkách a našich psech. Musím říci, že jsem těmto šedivým chlupáčům naprosto propadla a ač teď často v duchu přemýšlím o něčem malém propašovatelném do malého bytu, skončím opět zase u vlčího špice. Je to závislost. Nedovedu si vůbec představit, že už bych nikdy nezabořila ruce do jejich měkkého huňatého kožichu, že už by na mne nikdy nezavrtěl jejich bílý ocásek,.....i tak mi bývá často smutno při pohledu na poloprázdnou zahradu, kde se dlouhých deset let povalovali tři černé čumáčky a nyní už jen jeden...Naprosto mi vyhovuje jejich veselá bezprostřední povaha, jejich velikost, vzhled a hlavně to, že se naprosto bezproblémů přizpůsobí svému člověku...Nevadí  Vám chlupy v bytě a chcete gaučového povaleče...máte ho mít, chcete psa na rekreační sport, tůry - máte ho mít, hlídače k domku, kamaráda pro větší děti - máte ho mít. On potřebuje jen jediné a to lásku a častou společnost svého člověka, pak se přizpůsobí  různým podmínkám a aktivitám svého pána.

Za hodně vděčím svému dědovi Jaroslavu Jonákovi (na fotce pořízené na Světové výstavě psů všech plemen konané v červnu 1965 v Brně je to ten pán vpravo s ohařkou Bělkou, vlevo je chovatel F.Korf ze Sezemic s pointrou Hertou ze Zlonicka) svého času myslivci, hospodáři místního mysliveckého sdružení, rozhodčímu na soutěžích v norování a majiteli chovatelské stanice Bystřany CS. Odchoval vrh německého krátkosrstého ohaře na feně Běla ze Sobědruh a několik vrhů velšteriérů. Děda už tu s námi není a z jeho myslivecké a kynologické činnosti mi zůstala jen igelitová taška se změtí papírů, dokumentů a různých diplomů. Podařilo se mi v ní najít průkazy původu pro fenky - HERTA z Limperka nar.1966, REGINA Rabiat te Ukko nar.1965 a SITTA Bystřany CS nar.1972  a dva pejsky - CEDR z Limperka nar.1964 a ALAN Bystřany CS nar.1968. Ještě doplním, že chovatelská stanice Rabiat te Ukko (z níž měl děda psy a kam jezdil na krytí) patřila p.Ing.Cebemu z Mutějovic, který se takřka  současně s p.K.Horákem snažil vyšlechtit nové české pracovní plemeno "českého teriéra"  křížením foxteriéra, velšteriéra a bulteriéra. Jeho psi byli na vyšších nohou než nízkonozí později opravdu uznaní čeští teriéři p.K.Horáka. Bohužel  plánovaný chov.záměr Ing.Cebeho se asi nezdařil a on po neúspěchu celý chov ukončil. Velšteriéry měl, ale po pracovní stránce prý opravdu vynikající a děda o něm často mluvil. Našla jsem i fotku - vlevo p.?, uprostřed s velšteriéry Ing.Cebe, vpravo F.Korf. V době mého dětství se děda k mé smůle už kynologii aktivně nevěnoval a psy už nechoval. Poslední velšteriér Míša zemřel, když jsem byla ještě malé škvrně. Matně si pamatuji jen několik absolvovaných zkoušek v norování v roli diváka, kde děda soudcoval. Naposledy to podle záznamů bylo v roce 1984 na umělé noře v Bílině. To děda mne přivedl k chovu a vlastně i nepřímo přes svého přítele, chovatele všeho možného, dentistu F.Lukšíka (dříve i chovatele malých bílých špiců), k tomuto plemeni. Vděčím mu za mnohé, ať už je to podpora v rodině, výroba chovatelského zařízení a hlavně i nevratný sponzoring výstav, importu, částečně i plánovaného krytí v zahraničí.... co by tehdy jen brigádně činné studentce. Bohužel vlčí špic se neřadí po finanční stránce mezi lukrativní plemena, co se týče prodeje štěňat. To je také asi jedním z důvodů, proč se vystavování a pravidelným odchovům štěňat věnuje jen pár skalních příznivců, kteří tohoto náročného koníčka dotují z vlastní kapsy a mnoho chovatelských stanic odchová jeden dva vrhy a s chovem skončí a nebo své chovné jedince vůbec nevystavuje.

Chtěla bych také poděkovat babičce a mojí mamince, že mne nikdy nenechaly ve štychu a i když velmi často s mým konáním nesouhlasily....ochotně v době mé školní docházky a posléze i po dobu mé pracovní činnosti několikrát denně krmily štěňátka, přenášely je do stínu,  trpělivě přepouštěly každé dvě hodiny háravé feny k proběhnutí atd.atd. Zkrátka jsem si musela přiznat, to co již vím dávno, že kvalitní chov jako takový je týmová práce celé rodiny. A jako pracující člověk si přiznat, že v současné době, i když jsem nyní na mateřské,  bohužel tu podporu nemám :-( Momentálně se tedy věnuji vlastním mláďátkům, ale až trochu odrostou....spřádám další plány a možná se mi podaří navázat skoro tam, kde jsem před lety skončila ....Ale teď už jen za pomoci mého milovaného manžela, který se mně, za což mu ač nerada :-) děkuji, snaží držet při zemi  a v tvrdé realitě. Ač nekynolog každý rok obětavě snášel útrapy výstavních víkendů, moje psí monology, chlupy v polívce, hodinové telefonní rozhovory se stejně praštěnými lidmi, podle něj o ničem, probdělé noci ve spacáku u štěňat, doposud trpělivě sbírá kýble bobků a zahrabává díry po zahradě, odchlupuje a myje našeho zaslintaného kombíka,....ale stejně ty čokly, jak říká, má rád....

V Bystřanech 6.3.2008   

*pár fotek, co se nikam nevešly*

SYNDROM ZÍSKANÉ POSEDLOSTI PSY

Byla identifikována nová choroba, pravděpodobně způsobená virem, šířící se mezi majiteli psů. Podle všeho již existuje delší dobu, ale teprve nedávno ji někdo popsal a začal studovat. Nazývá se syndrom získané posedlosti psy. Nejprve se vědci domnívali, že je psychické povahy ale poté, co se dva mladí výzkumníci našeho ústavu náhle rozhodli se stát  chovateli a vystavovateli, uvědomili jsme si, že se jedná o infekčního činitele. Naši epidemiologové určili stádia této choroby a pro ně typické symptomy.

POČÁTEČNÍ STÁDIUM

1. Myslíte si, že jakákoli výstava  do vzdálenosti 500km je hned za rohem.                                                                                      

 2. Začalo vás těšit vstávání v pět hodin ráno kvůli venčení psů.

     3. Baví vás trávit několik hodin denně kartáčováním psů.             

4. Myslíte si, že se z vás stane skrblík, pokud neutratíte ročně několik tisíc na výstavách.                                                          

5. Nemůžete si vzpomenout, jaké to bylo, když jste doma měli jednoho psa.

DRUHÉ STÁDIUM

1. Nejdůležitějším faktorem při koupi auta, je pro vás - kolik se do něj vejde psů.                                                                           

 2. Když chcete koupit dům, první věc, na kterou myslíte je - kolik psů můžete chovat na pozemku.                                                  

3. Účet za krmení psů je vyšší než účet za jídlo pro vaši rodinu.  

  4. Utrácíte víc peněz za veterináře než za vlastního doktora.       

 5. Nemáte žádné peníze, protože vystavujete psy.                       

 6. Musíte koupit více jak jedno auto ročně kvůli ježdění na výstavy, protože je v záruce buď na sedm let provozu nebo na ujetí 120 000km.                                                                       

7. Máte více fotografií psů než vaší rodiny.                                 

8. Vaše představa o příjemně strávené dovolené, je dovolená ve výstavním kruhu.

TŘETÍ STÁDIUM

1. ráno vstáváte a zjišťujete, že jste dali děti do kotců a psy do postelí.                                                                                     

2. Znáte jméno a rodokmen vašeho psa, ale neznáte toho cizího člověka ve vašem domě (ukáže se, že je to váš manžel či manželka).

3. Sousedé trvají na tom, že děcka otravující psy a běhající kolem vašeho domu, jsou vaše.                                                                 

4. Říkáte dětem, aby "vypadly", ale nemůžete pochopit, proč nejdou a proč jsou připoutány na stahovací obojek.                       

5. Jste již tak dlouho na cestách po výstavách, že si nemůžete vzpomenout kde bydlíte.                                                             

 6. Vaše rodina vám řekne: "....buď my a nebo psi!" a vy si vyberete psy................

MÁTE TUTO OBÁVANOU CHOROBU?

Dobře, ale existuje naděje. Během našeho výzkumu jsme zjistili, že většina se zastaví na druhém stádiu a stává se chronickým. Podařilo se nám s velkými obtížemi získat několik pacientů ve třetím stádiu SZPP. Jsou nyní v naší izolaci, kde je studujeme, abychom lépe porozuměli této chorobě. Je velmi smutné pozorovat lidi dříve kypícím zdravím, jak se neustále šourají po místnosti a chodí do trojúhelníku či elka, přičemž divně pohybují rukama (jakoby drželi vodítko a pobízeli psa) a pomlaskávají. Pouhé vyslovení slova "Světová výstava" je přivádí k nekontrolovatelné,u šílenství. Bohužel pro tyto případy není moc velká naděje, ale časem a delším výzkumem této choroby doufáme, že jednou přijdeme na možnost léčby. Zajímavý moment této choroby se zdá fakt, že expozice v ranném věku má imunitní efekt. Několik lidí postižených druhým a třetím stádiem SZPP má blízké příbuzné (děti, manželé, manželky), jež jsou absolutně zdrávi. Někteří z našich vědců se domnívají, že to může být způsobeno vlivy prostředí na funkci imunitního systému a závislosti na věku nebo skutečnosti, že lidé s těmito stádii choroby mají tendence se nestýkat s blízkými členy rodiny, a to zřejmě z důvodů, že mají výpadky paměti způsobené touto chorobou - jednoduše si nepamatují, že mají blízké příbuzné.

CO MŮŽETE DĚLAT, ABY JSTE PŘEDEŠLI TÉTO CHOROBĚ:

Dokud nebude nalezena léčba, prevencí jsou tato opatření:

Vyhněte se chovatelské inzerci typu " s výstavními předpoklady", protože psi můžou být přenašeči této choroby.  Odjeďte z domu v těch dnech, kdy místní noviny informují o výstavách psů ve vašem okolí. Jestliže nečekaně přijdete do kontaktu s osobou nakaženou SZPP odejděte co nejdříve (těžko se jí ovšem zbavíte) a důkladně se osprchujte, raději použijte germicidní mýdlo. Pokud bydlíte s osobou nakaženou SZPP, buďte klidní - pokud jste dosud nepodlehli jste pravděpodobně imunní a v pořádku

 

copyright © 2008 benti