Neúspěšná krytí a odchovy
Tak nejprve začneme neúspěšným krytím....
Z důvodu snižování genetického potenciálu
v plemeni jsem zásadně proti opakovaným spojením
zvláště u vlčího špice, i když se nám s odchovy celkem
dařilo a taková pěkná fenečka ze spojení Máši a Jonáše (Atana)
by byla velmi zajímavá.... V Čechách jsem v té době
vhodného psa, který by mne natolik zaujal neobjevila, rozhodla
jsem se tedy pro krytí v zemi původu—v Německu. S
myšlenkou na krytí v Německu jsem si pohrávala už
dlouho, ještě předtím než jsme importovali Atolla.
Nemajíc přístup k informacím, nevěděla jsem odkud začít.
Až jednou na zpáteční cestě z letního Brna (tuším v roce
1996), kde jsem byla jen s kamarádkou vystavující tervuerena na čumendě, se mi dostal do ruky katalog z
mezinárodky v Dortmundu. Napsala jsem tedy s pomocí
kamarádky majitelům dvou vlčích šampionů - Aaron vom
Schmuttertal a Balu Sokrates von der Wolfshohle s prosbou o
fotky a krytí našich fen Báry a Máši. Dopisy se tehdy vrátily jako
nedoručitelné a já jsem sen o zahraničním krytí pustila
na nějaký čas z hlavy.
Na výstavě v německém Kasselu, kam
jsem se jela podívat s výpravou z Klubu špiců, jsem
získala kontakt na majitelku přenádherného keeshonda
importovaného z Anglie Ich.Thorsdale TROUBLE SHOOTER AT
VENWAY ověnčeného mnoha tituly z celé Evropy i z Anglie. Na této výstavě jsem viděla i osobně několik
jeho potomků ze spojení s vlčími fenami..Myšlenka nakrýt
naší Mášenku tímto nádherným psem se vloudila již tehdy,
ale snažila jsem se ji jako nereálný a pro nás
nedosažitelný sen z hlavy ihned vypudit.
Myšlenka to byla tedy opravdu vlezlá a neodbytná.... v
říjnu roku 2000 jsem
kontaktovala majitelku
Ich.Thorsdale TROUBLE SHOOTER AT VENWAY s prosbou o
krytí.. První odpovědi byly velmi
velmi vlažné...stručně řečeno...krýt jen tak nějakou fenu
odněkud z Čech nemá prostě zájem. Nevzdala jsem to,
tvrdě šla za svým snem a majitelce
zaslala Máši fotografie, také fotky našich odchovů a
popsala důvody proč toužím po krytí zrovna s jejím psem.
Ledy pomalu povolovaly a někdy v předjaří roku 2001 jsme se konečně
vydali na dlouhou cestu. A i když jsem u manželů Borchertových
strávila necelé 2 dny, Mášenku se přes veškerou naši
snahu nakrýt nepodařilo. I přes určité zklamání z
marného výletu, byla pro mne tato cesta velkým přínosem.
Poznala jsem skvělé a zapálené lidi pro plemeno a
dozvěděla se mnoho užitečných věcí, o cíli jejich chovu
(jen velmi zkráceně -dobrá barva, zdraví, plnochrupost), shlédla videa z angl.výstav,
prohlédla si angl.knihy….zkrátka byla jsem jak v
jiříkově vidění a i přes menší větší jazykový handicap jsem
urputně nasávala nové informace.
A teď trochu s
nadsázkou...Majitelka toto neuskutečněné krytí pojala za
neschopnost vlastního psa a z obavy před mezinárodní
ostudou trvala na nové zkoušce při příštím Máši hárání a
dokonce navrhla, že tentokrát si udělají výlet oni k
nám. Opravdu jsem nemohla odmítnout a telelila jsem se
blahem při pomyšlení, jaké to pocty se nám dostane. Zkrátím
to, cca za dalšího půl roku při dalším Máši hárání se nám váleli v našem
obývacím pokoji na koberci tito tři nádherní
krasavci - již výše zmiňovaný Thorsdale podomácku Tonka,
German Grey Starś Dream of life alias Busy (čti Bizi) a
přenádherná Angl.šampionka Venway Utopia alias Kelly …...Keeshondky jsou nádherné, ale v porovnání
tenkrát třeba s naší Mášou jsou to takové malé chlupaté
kočičky kolem těch 43-45 cm vážící 16-18 kg a na zahradě
přes zimu by jste je opravdu nenechali. Moc moc se mi
líbí, ale trošku bych je holky povytáhla. Zato Tonka ten
už měl výšku podle mého gusta, což jak jsem se od jeho
majitelky dozvěděla bylo právě to jediné, co na něm
Angličanům vadilo.
Bohužel krytí se opět nezdařilo i když se
vzácná náštěva protáhla na týden a za pomoci veterináře
jsme se v zoufalství snažili i o umělé oplodnění.
Bohužel za polních podmínek se psa nepodařilo odebrat a
nějak výrazněji ho trápit bez použití jiné háravky
(kterou jsme ovšem nesehnali) jsme neměli ani v úmyslu.
Problém byl v tom, že Máša se jevila jako svolná ke
krytí, ale tento zkušený krycí pes měl zájem jen velmi
vlažný. Posléze za několik let na sklonku Mášina života
po prodělané gynekologické operaci jsem se dozvěděla, že
chyba nebyla v žádném případě u psa, jak jsme se zprvu
domnívali, ale právě u naší fenky. Závěrem bych chtěla
Mellitě a Dieterovi Borchert moc poděkovat za to, co pro nás
udělali, jejich ochotu a vstřícnost s jakou mi chtěli
dopomoci ke splnění mého snu…..
....a skončíme neúspěšným odchovem
Zhruba v letech
2000-2001 jsem na žádného pro mne zajímavého krycího psa
u nás zkrátka nenarazila...Začala jsem se tedy hrabat ve
starých katalozích z výstav, klubových zpravodajích a
různých matriálech, co jsem měla k dispozici a hrabala
jsem, hrabala, kombinovala a kombinovala...až jsem
nakonec vyhrabala...polozapomenutého psa
ALEXE Zlenický erb. Bezvadný bonitační kód, myslím,
že tři výborně absolvované výstavy (Vítěz třídy mladých,
Oblastní vítěz, CAC, BOB, Národní vítěz), což tedy pro
mně vůbec není rozhodující, ale je to určitě plusem a
hlavně moc se mi líbil rodokmen (sice by to bylo 3-3 na
Hanibala, ale to vůbec nebylo špatné).Jen jsem ho chtěla
vidět na živo. A tehdy začala naše anabáze po kraji
Středočeském. Na adrese udané při bonitaci se
nenacházel, při zhruba hodinové procházce po okolí jsme
konečně nalezli člověka, který se upamatoval, že se
majitelé i se psem odstěhovali....díky bohu věděl i
název vesnice. Naštěstí ta nečítala mnoho obyvatel,
hledání bylo tudíž už rychlejší....Nicméně jsme opět
nepochodili...původní majitelé z rodinných důvodů psa
darovali. Opět jsme se vydali na cestu, tentokrát trošku
delší, ale pro špicí veřejnost ztraceného Alexe jsme
nakonec vypátrali. Psa shlédli, vyfotili a domluvili
krytí na jaro 2001, ....jenže plány se trochu pozměnily
a celý rok 2001 jsme věnovali neúspěšnému krytí s
Tonkou.
Za Alexem jsme se
s Mášou pokorně vrátili až v dubnu 2002, i když krytí
proběhlo úspěšně...musím říci, že tentokrát se zase
nechtělo moc Máše a že jsem na ní na chuděru ve slepé
touze po tom "chovatelském štěstí" trochu zatlačila, což
si vyčítám dodnes. Jenže příroda se tak lehce oblafnout
nedá a porod byl velmi mizerný, štěňátka velmi
slaboučká, rodila se vesměs mrtvá a navíc tak dlouhé
pauzy mezi nimi, že jsme celou noc jezdili na veterinu
na injekce oxytocynu....nakonec, protože fena má před
štěňaty vždycky přednost, jsme byli rádi, že Mášenka vše
přestála ve zdraví....což je věc velmi relativní :-((
Je velká škoda,
že Alex nebyl využit v chovu. Pokud vím, navštívily jej
ještě minimálně dvě fenky, ale krytí se bohužel
nezdařilo.
|