wolfspitz*** BENTI ***keeshond

chovatelská stanice německých špiců vlčích

Úvod Novinky Naši psi Naše fenky Vzpomínáme Krycí psi Naše odchovy Standart plemene O plemeni Zajímavosti O nás Kontakt na nás Odkazy Návštěvní kniha Naše morčata

Naše fenky

 

Eurasierka Sára - BESAHAR  Revoka  * 20.5.2007 

 RodokmenFotogaleriePůvod a historie eurasiera  

Standart eurasiera

                              

 

BÁRA Veselý dvůr CS  * 15.2.1991  † 16.1.2005

Rodokmen

Bonitace

Výstavy

Posudky

Odchovy

Po tragické smrti naší první vlčí špicunky se samozřejmě počítalo s nějakým novým psím nástupcem. Mohla jsem si vybrat jakékoliv jiné plemeno….no hádejte ….“vlčí špic jednou, vlčí špic už navždy“...moje životní motto, jímž se hodlám po celý můj život řídit :-)). Barunku tentokrát už pěkně s průkazem původu jsme si přivezli domů 27.3.1991 a jak tak teď koukám do papírů….bylo jí pouhých 5 a půl týdne. Nevím, jestli to bylo tím brzkým odloučením od sourozenců, ale Bára byla povahově velice zvláštní pes. Ještě se vrátím trochu zpátky a zmíním docela úsměvnou historku, jak jsme si původně místo fenky odváželi domů pejska. Bára pocházela z vrhu o třech fenkách a třech pejscích. My jsme si přijeli pro fenku, takže paní chovatelka posbírala tři pejsky, odnesla je do domu a my jsme vybírali. Na rady zkušeného chovatele a rozhodčího -mého dědy jsme vybrali tuo největší a nejmohutnější fenku, co se k nám i první přihnala….Zaplatili jsme, rozloučili se a po ujetí cca 15 km napadlo mojí mamku tu pěknou mohutnou fenečku obrátit...a ejhle on to byl pejsek. No i mistr tesař se někdy utne….

Barunka byla opravdu svéráz, nebyla nijak konfliktní, ale spíše tak trochu pro sebe, lidskou společnost vyhledávala jen s vidinou zištnosti a to v podobě kusu žvance (pro ten byla ochotna udělat cokoliv, však to také bylo svého času na ní dosti vidět) a nebo drbání, jehož se také nemohla nabažit.

Měla vynikající paměť….pár měsíců jsem s ní chodila na cvičák, výsledky měla výborné, ale příšernou reakci na střelbu a posléze i obyčejnou bouřku se mi odstranit žádným způsobem nezdařilo. Takže hromadného výcviku na cvičišti jsem se zřekla a milou Barunku vytáhla až po nějakých 8 letech (čtete dobře) jen tak z recese na zkoušku základní ovladatelnosti ZOP .A ona splnila. Zkouška to není nijak těžká, ale v době Bářina mládí se u nás neskládala a s Bárou jsem ani těch osm let nijak vehementně necvičila. Přesto jí Baru s přehledem zvládla. Jen pro ty, co si myslí, že nám paní rozhodčí nějak nadržovala nebo přihlížela k jejímu věku 9,5 let, uvedu, že jsem přihlásila po cca měsíčním docházení na cvičiště i našeho Atolla. Ten vyhořel hned z kraje….rozhodl se, že teda bez vodítka se mnou nikam nepůjde a bylo to. 

Nikdy netrpěla žádnými vážnými zdravotními obtížemi. Až na ten týdenní zelený průjem, když jsme si ji jako malé štěňátko přivezli. Způsobený patrně náhlým přechodem na jinou stravu v tak útlém věku. Ve svém silném období 32,5 kg trpěly také poněkud její zadní končetiny. Jakmile se zbavila nadváhy, potíže tohoto typu ustaly. V září roku 1998 ve věku 7 a půl let podstoupila úspěšně po opakované pyometře (zánět dělohy) kastraci a nadále byla zdravá jak rybička.

Veterinární pomoc jsme museli vyhledat až v létě roku 2004, kdy Barunce začal krvácet nějaký do té doby mě neznámý dost velký „vystouplý novotvar“ ukrytý v huňaté srsti dole na hrudi. Přiznám se, že jsem Barunce chtěla ulehčit a vzhledem k věku ji nechat odejít. Také jsem si nedovedla dost dobře představit, jak s ní budu bojovat při jejím pooperačním ošetřování. Ke stáru už byla babka trochu více nedůtklivá, zejména co se týče udržování její bohaté srsti třeba právě na břiše a dalších inkriminovaných a cuckajících se místech. Dodnes blahořečím našemu andělu MVDr.Jiřímu Michálkovi, že mne doslova přemluvil a Barku odoperoval s tím, že zde ještě může být půl roku až rok. Doslova a do písmene jí o půl roku prodloužil život a ona to věděla a trpělivě se nechala ošetřovat. Naše milá Barunka musela být po pravděpodobně silné mozkové příhodě uspána 16.1.2005. Barunka tu s námi byla nedožitých, ale krásných 14 let (k oslavě tohoto jubilea chybělo pouhých 29 dní).

Byla jsi výjimečná a originální. Nikdy na tebe Babuško naše nezapomeneme !!!.

 

 

Ch. AARLEN Benti alias Máša * 22.6.1994  † 13.8.2004

Rodokmen

Bonitace

Výstavy

Posudky

Odchovy

Mášenka je jediná fenečka z prvního vrhu narozeného v naší chovatelské stanici, takže je logické, že ač jsme měli pár zájemců, musela zůstat doma, ať by byla jakákoliv. O Mášence se nedá napsat nic špatného. Byla to taková věčně usměvavá kočička, takové naše mazlivé sluníčko, prdelka naše. Povahou byla milá, laskavá, nezáludná a vždy dobře naladěná...jen s naší jezevčicí Zorinkou si vůbec nerozumněla. Ač měla také pár chybek ostatně jako každý, byla to velmi kvalitní fenka  a měla nádherné potomky...zejména vrh B byl velmi vydařený.  Měla jsem s ní velké plány, ale bohužel nebylo nám souzeno. Mášenky srdíčko dotlouklo měsíc po komplikovanější gynekologické operaci 13.srpna v jejích pouhých deseti letech...

Mášenko moc na tebe vzpomínáme a dodnes mne mrzí, že u nás řízením osudu nezůstala žádná tvoje nástupkyně...asi to tak mělo být!!!

 

copyright © 2008 benti